Petra Pleskotová
Looking For Pets – Petra Pleskotová
„Při propagaci pejska, záleží na každém detailu, a ne každý útulek si vše uvědomuje, práce se zvířaty musí být pro člověka posláním.“
Můžete nám představit vaši organizaci? Jak dlouho funguje a co je vaším hlavním posláním?
Looking For Pets je značka, která byla založena před 10 lety a přes tento web dočaskáři, útulky, karanténní stanice, spolky a FCI registrované chovatelské stanice můžou najít nové rodiny pro psy, které mají v péči. Web je zaměřen i na kočky a jakákoliv jiná zvířata hledají novou lidskou rodinu. Dříve byly hlavní činností spolku adopce, tedy převzetí psů z útulku, dočasná péče a nalezení nového domova, mezitím poskytnutí kvalitní veterinární péče včetně základní diagnostiky. Nyní už se naše činnost většinově přeorientovala jen na inzerci a propagaci psů. Jinými slovy: „Pomáháme ostatním subjektům adoptovat.“
Kolik zvířat se u vás aktuálně nachází a jak často přijímáte nové?
Já si myslím, že se čísla stále mění a úplně je neznám. Záleží na tom, kdy se nahrají noví pejsci, kolik lidí zrovna adoptuje z minule nahraných. Například štěňátka, jsou v útulku jen nakrátko, ale naopak jiní pejsci, tam jsou třeba 4-6 let. Z mého pohledu je to, ale jednoznačně chyba útulku, protože bohužel neumějí propagovat.
Jak probíhá záchranná a péče o zvířata, než najdou nový domov?
U nás bylo standardem nechat udělat každému psovi a kočce klinickou prohlídku, kompletní hematologii a biochemii, sono dutiny břišní, ideálně rovnou i kouknout na srdíčko, rtg celého psa/kočky. Pokud zvíře nemělo očkování, čip nebo EU pas, vše se dořešilo před adopcí. Samozřejmostí byla také kastrace u všech fen, koček a kocourů ještě před předáním do nového domova.
V mezičase jsme dbali na kvalitní výživu – ideálně přirozenou stravu nebo velmi kvalitní granule – a také na to, aby se zvíře na nás, co nejméně citově vázalo. Cílem bylo, aby byl přechod do nového domova, co nejhladší a nezpůsobil mu zbytečný stres. Je třeba si uvědomit, že každý útulek, spolek nebo karanténní stanice má svoje možnosti, pravidla a standardy.
V čem vidíte smysl v samotné propagaci, když jde o prezentaci psa?
Jednoznačně se jedná o kvalitní fotku nebo o dobré video. Je ale vždy vidět snaha, kdo chce vyfotit zvíře kvalitně a kdo ne. Pokud přijdou rozmazané fotky nebo nějaká, že tam pomalu ani ten pes není vidět a je to nějaká čmouha, tak řekneme: „Nezlobte se, my vám toho psa nezpropagujeme.“ Propagace je u nás zdarma.
Jakým způsobem prověřujete budoucí majitele?
Útulky si budoucí majitele neprověřují, protože říkají, že na to nemají kapacitu, ale za mě mají. Můžou si najmout člověka, nějakou studentku nebo kohokoliv, aby opravdu věděli, že se ten pes bude mít dobře a nejde o nějakého tyrana nebo magora. Když to útulky nedělají a myslím si, že spousta těch lidí to nedělá, tak to poté bohužel dopadá, někdy tak, jak to dopadá.
Nabízíte po adopci nějakou podporu nebo poradenství?
My dokážeme poradit například s videem nebo propagací, když bude mít útulek nebo organizace zájem. Bohužel, ne každý útulek to dělá, a ne každý útulek vše poskytuje, ať už poradenství nebo zájem o kvalitní propagaci. Zažila jsem i útulky, například informace od mých známých, kdy kamarádka potřebovala podporu, ze strany útulku a chtěla se o historii adoptovaného pejska a tvářili se tak, že je otravuje. Tudíž říkám, je to útulek od útulku. Ale věřím, že je i spoustu skvělých útulků, kde vám stoprocentně poradí a můžete zavolat kdykoliv a nikdy se nestane, že by vám řekli: „Heleďte se s tím nás neotravujte.” Mám skvělou zkušenost s útulkem AniDef, ale bohužel jsou i místa, kde psi jen tak proplouvají, bez větší péče a pozornosti.
Jakou roli hrají sociální sítě (Facebook, Instagram) v hledání nových domovů pro zvířata?
Sociální sítě, především Facebook a Instagram, hrají v hledání nových domovů pro zvířata zásadní roli – pro některé typy psů dokonce absolutní. V online světě, kde většina lidí hledá nové domácí mazlíčky přes internet, je dobře zvládnutá prezentace na sociálních sítích rozhodující. Většina lidí dnes hledá svého nového parťáka online. To platí nejen pro mladší generace, ale i pro seniory nebo lidi bez přístupu na internet, kterým pomáhají s hledáním příbuzní nebo známí. Ačkoli víme, že charakter zvířete je mnohem důležitější než vzhled, první rozhodnutí padá na základě fotek nebo videí.
Máte nějakou strategii, jak zaujmout co nejvíce lidí a zvýšit šanci na adopci?
Naše strategie vychází z pochopení toho, jak fungujeme my lidé, a co na nás v záplavě online obsahu skutečně působí. Adopce dnes stojí z 99 % na online propagaci, tedy na fotkách a videích. Jinak se prezentují čivavy, o které se vám ozve 250 zájemců, aniž byste museli dělat cokoliv výjimečného, a jinak třeba horští pastevečtí psi, kde je potřeba úplně jiný přístup, protože hledáte úplně jiný typ zájemce.
Můžete se podělit o příběh nějakého zvířete, kterému sociální sítě pomohly najít domov?
Ano, jedná se o video, které mám dodnes. Někdy pejsek nemá náladu spolupracovat, ale tehdy jsem šla s jedním na procházku a on si přičupl a vyčůral se. Říkám si: ,‚Aha, tak ty budeš holčička.” Nastavila jsem si stativ, připevnila na něj selfie tyč a začala natáčet: ‚,Dobrý den, dámy a pánové, máme tady krásnou holčičku.” A v tom se na mě pejsek podíval, normálně si sedl, roztáhl nohy a na videu bylo jasně vidět, že je to kluk. Tak jsem řekla: ,‚No tak tady nemám holčičku, ale kluka.” Zmátlo mě, že si přičupl, což není obvyklé, ale může se to stát. Ten pejsek mi tím jasně ukázal, že je to rozhodně chlapeček. Video mělo milion zhlédnutí a díky němu se adoptovalo několik dalších pejsků.“
S jakými největšími problémy se v rámci adopcí potýkáte?
Lidé, kteří mají zvířata, protože jsou psychicky nemocní sběratelé. Odmítají pomoc s propagací, odmítají adopce, chtějí pouze cokoliv, co jim pomůže v provozu,udržet a zvyšovat to množství psů – peníze, krmení, fyzickou pomoc, pořádání aukcí. Sabotují ale snahu o adopce a když jsou nucení ustoupit a "dovolit" někomu inzerovat a propagovat tak si vždy najdou chyby na zájemcích a důvod, proč jim psa, který roky čeká v kotci, stejně nakonec nedat. Lakomci, kteří Vám budou opakovat, jak nemají peníze, ale mají desítky nebo stovky psů v útulku a na účtu desítky nebo stovky tisíc korun, ze kterých by se snadno dala zaplatit pracovní síla na venčení, natáčení videí, focení, socializace, dočasné péče a cokoliv, co pomůže adoptovat ne 5 nebo 30 psů měsíčně, ale 5x nebo 10x tolik. Lidé, kteří mají zvířata jako svoje rukojmí. Zvíře je jediný člen rodiny, kterého si můžeme vybrat a my lidé bychom měli být nároční a kritičtí. Měli bychom mít perfektní představu o tom, jaký by ten pes měl být, aby k nám zapadnul. A s těmihle naprosto jasnými požadavky, kdyby lidé hledali psy, bylo by nám všem líp, hlavně těm psům.
Jak mohou lidé, kteří nemohou adoptovat, pomoci vaší organizaci? (dobrovolnictví, finanční podpora apod.)
Pomoci mohou určitě materiálně, finančně a rozhodně se angažovat v nejbližším útulku. A brát psy ven, fotit a natáčet a spojit se s námi a my se budeme snažit maximálně tento materiál využít pro propagaci psů a budeme doufat, že i samotný útulek to uvítá.
Jaké máte plány do budoucna? Chystáte nějaké nové projekty nebo rozšíření činnosti?
Ideálním cílem by byl dostatek financí na to, abychom mohli zajišťovat alespoň 10x za rok natáčení v útulcích. I když může jedna takováto „mise“ pomoci s adopcemi jedné až tří čtvrtin osazenstva útulku, tedy de facto poslat desítky psů domů, není to natolik atraktivní téma, které by přitáhlo pozornost dárců. A bohužel provozovatelé útulků nejsou ochotni, za propagaci svých svěřenců platit, až na výjimky, ale tam právě tu pomoc nepotřebují, protože už si ji zajistili dávno sami.
Instagram: lookingforpets
Facebook: facebook.com/lookingforpets
Rozhovor napsala a zpracovala: Lenka Petrásková